Úvahy o Bohu a Vesmíre

dum

@Miky72 povedal/-a:

@dum povedal/-a:
@Ladič....Ináč kvitujem že vcelku chápeš o čom hovorím.Táto dišputa je v podstate o dvoch základných tézach-Či je prirodzenosť a povaha Boha Absolútne Pozitívna alebo nie je.Ja tvrdím že je.

A já tvrdím, že Bůh není absolutně pozitivní. To je jen tvé přání. Bůh není hodný taťulda, který to s tebou myslí dobře. Pořád se motáš v tom "křesťanském pojetí" Boha. Kde by se to zlo vzalo, když Bůh tvořil ze sebe?

Na toto fórum jsem to ještě nedával:
https://www.agenturabyti.cz/krestanske-pojeti-boha-versus-buh-jako-jednota-nerozlisenych-protikladu/

No ty sa motáš v biblickom starozákonnom,koránickom a ďalšom východnom poňatí Božej prirodzenosti ktorá neexistuje.Je to tvoje tvrdenie.Ako môže byť nenávistný,zlostný,žiarlivý,pomstychtivý atd.Čo nevedel dopredu čo robí?Slobodná Voľba odkloniť sa od Seba Samého v stave bytia Boha z ktorého tvorí Sám zo seba len ako neaktívna možnosť nie je negatívna ale pozitívna.Negatívnou sa stáva v okamihu aktivácie relatívnou mysľou.

Miky72

@dum: Ako môže byť nenávistný,zlostný,žiarlivý,pomstychtivý atd.

Nenávist, zlost, žárlivost, pomstychtivost atd. jsou vlastnosti Stvoření, nikoli Boha.

@dum: Čo nevedel dopredu čo robí?

Ne nevěděl a neví to ani teď. Proto jsme tu my, lidé, abychom Boha informovali o tom, co stvořil. Bůh chce poznat své Stvoření skrze lidi.

Neo

@jardob povedal/-a:
Aké javy konkrétne si mal na mysli ty, že by sa mohli diať bez času?

Vychadza to z mojho zaujmu a studia vsetkych moznych kvantovych teorii, ktore sa za poslednych 100 rokov objavili. Je toho strasne vela, ale treba si pozriet Heisenbergov princip neurcitosti (nedokazeme zmerat polohu a hybnost castice sucasne). Napr. elektrony podla tohoto principu by mohli byt na mnohych miestach sucasne.

Dalej celkovy moment hybnosti kvantovych objektov (v porovnani s klasickymi) ma akusi zlozku navyse. Ide o vnutorny moment hybnosti, ktory nazyvame spin castice. Jeho hodnota zavisi od typu castice. Vdaka tomu vlastnia kvantove objekty akysi vnutorny rozmer, ktory sa odzrkadluje aj v popise stavu. Okrem priestorovych vlastnosti musime specifikovat aj stav spinu danej castice. Spin sam o sebe nema
ziadnu polohu alebo hybnost. Ide o cisto kvantovu charakteristiku objektu, ktora nema ziadnu klasicku obdobu. Spin si mozeme predstavit, ako nejake otacanie sa castice okolo svojej osi, ale ide iba o analogiu a nic take sa v skutocnosti nedeje. Napr. su dva elektrony, ktore ostavaju v koherencii, vo vlnovej synchronizacii, aj ked ich delia velke vzdialenosti. Ak pride k zmene u jedneho z nich, zmeni sa aj druhy elektron. A to okamzite. Tento jav sa nazyva kvantova previazanost. V koherentnom pare je celkovy spin nulovy, takze ak smeruje spin jedneho takehoto elektronoveho paru nahor, automaticky vieme, ze u druheho smeruje dole. Problem je ten, ze spin castice, pokial ju nemeriame, nesmeruje dole, alebo hore, ale nachadza sa v neurcitom stave, v ktorom ma obidva smery sucasne. Akonahle prevedieme pozorovanie, vlnova funkcia sa zruti a zanecha casticu v urcitom stave.

Meranie kvantoveho systemu nevyhnutne meni jeho stav. Inymi slovami: akykolvek zisk informacie o kvantovom systeme je podmieneny zmenou stavu tohoto systemu a tato zmena je okamzita.

Hranica medzi kvantovym a klasickym svetom. Preco aj na urovni makrosveta, ktory sme schopni priamo vnimat, nepozorujeme kvantove efekty? Akym sposobom a preco sa objekty prestavaju
spravat podla kvantovych zakonov? Kde je hranica medzi kvantovym a klasickym svetom? Ja osobne si myslim (a nielen ja), ze tou hranicou je cas. Tzn., ze v klasickom svete je cas potrebny. Bez neho by to nefungovalo, ale v kvantovom svete nie je, preto sa tam vsetko deje okamzite. Vsetko je to tazko predstavitelne, pretoze my zijeme v klasickom svete.

dum

@Miky72 povedal/-a:
@dum: Ako môže byť nenávistný,zlostný,žiarlivý,pomstychtivý atd.

Nenávist, zlost, žárlivost, pomstychtivost atd. jsou vlastnosti Stvoření, nikoli Boha.

@dum: Čo nevedel dopredu čo robí?

Ne nevěděl a neví to ani teď. Proto jsme tu my, lidé, abychom Boha informovali o tom, co stvořil. Bůh chce poznat své Stvoření skrze lidi.

1.Keď sú to vlastnosti stvorenia,nie Boha-tak je Pozitívny....2.Boh niečo nevedel?Nevie?Hm.Nezažil negativitu v nie Ním aktivovanom procese Pádu, to áno,zažíva to cez nás a pseudostvorenie, ale v svojom stave,Mysli všetko vie.

anna8

@Miky72 povedal/-a:

Ta věčnost, nekonečno je mimo naše chápání. My chápeme všechno v prostoru a čase. Já si pomáhám technicky: Čas má nějakou frekvenci (f), převrácená hodnota frekvence je doba kmitu (T). Pokud je frekvence 0, doba kmitu je 1/f = nekonečno. Pokud přijmu to, že Bůh je věčný, tak u Boha žádný čas nemůže být. Pokud by se ve věčnosti pohnul jeden jediný atom, už to není věčnost. Ve věčnosti pojem času ztrácí smysl.

V té věčnosti nejsou žádné informace, protože každá informace musí být hmotné povahy a musí být v čase a prostoru. Věčnost (Bůh) skrze lidi poznává tento svět, své vlastní Stvoření. Bůh sám toho není schopen.

Tak tyhle technický věci moc neposoudím. Pamatuji si jen, že se dělit nulou nedá, tak mi to moc nedává smysl. Asi předpokládáš čas cyklický, chronologický, který používáme pro náš hmotný svět. Bůh ale není hmotný. Věčnost si představuji trochu jinak, třeba jako věčný růst, pokud to tak je, tak to nemůže být mimo čas.

Ano, Bůh poznává sebe skrze své stvoření, skrze lidi a další bytosti, protože sám je v čistém pozitivním stavu, a k poznání je nutné zažívat kontrasty.

K té otázce, jestli je Bůh v pozitivním stavu nebo ne: Když Zlo definujeme, jako "odvrácení se, odklon od Boha" nebo "nesoulad s Bohem", tak podle mě zní přirozeně, že Bůh je čisté pozitivní vědomí, Láska, Pravda, Hojnost, Dobro, Světlo atd. Nebo také nejvyšší poznání, pochopení všech souvislostí, které následně vede k jednotě, celistvosti, přijetí a lásce ke všemu, a tedy k tomuto pozitivnímu stavu. Je to takový maják a orientační bod. Lidé a všechny stvořené bytosti se jím mohou řídit, nebo se od něj odklánět, ztrácet s ním spojení, tj. vytvářet zlo.

David

@Neo
Akym sposobom a preco sa objekty prestavaju
spravat podla kvantovych zakonov? Kde je hranica medzi kvantovym a klasickym svetom? Ja osobne si myslim (a nielen ja), ze tou hranicou je cas.

Jedna z nejlepších knih na toto téma, kterou jsem četl. Doporučuj. 😉

https://www.megaknihy.cz/romany-beletrie/171143-elegantni-vesmir.html

Neo

@David povedal/-a:

Jedna z nejlepších knih na toto téma, kterou jsem četl. Doporučuj. 😉

suhlas, tiez som cital

Miky72

anna8: Když Zlo definujeme, jako "odvrácení se, odklon od Boha" nebo "nesoulad s Bohem", tak podle mě zní přirozeně, že Bůh je čisté pozitivní vědomí, Láska, Pravda, Hojnost, Dobro, Světlo atd.

A kam by se člověk mohl odklonit, když všechno stvořil Bůh? A všechny pojmy: pozitivní vědomí, Láska, Pravda, Hojnost, Dobro, Světlo atd. jsou pořád jenom pojmy ve Stvoření, tedy lidské, nikoli boží. Je vidět, že v naší křesťanské kultuře takové pojetí je hodně rozšířené a nikdo není schopen uvažovat jinak. Třeba si jen na chvilku připustit, že to tak není.

Ta Věčnost, Nekonečnost, Absolutno jsou pro nás velmi abstraktní pojmy - stejně jako nekonečno. Pár matematických příkladů:
∞ + 5 = ∞
∞ - 5 = ∞
∞ + ∞ = ∞
∞/2 = ∞
∞/1000000 = ∞
Neboli to nekonečno se vymyká všem matematickým zákonům. Proto jej nemůžeme popsat pomocí číslic 1,2,3,4,5,6,7,8,9,0. Je to mimo matematické chápání.

Stejně nesmyslné je popisovat Boha jako pozitivní vědomí, Láska, Pravda, Hojnost, Dobro, Světlo atd. ani žádnými jinými lidskými pojmy.

Miky72

Ve starém Římě házeli křesťany lvům. Když se Římská říše rozpadla (cca 400 let p. Kr.) hledalo se nové paradigma, nový soubor hodnot a pravidel, podle kterých se bude společnost dále vyvíjet. A tu se oprášilo křesťanství, ustanovili se nové hodnoty - snaha o dosažení nekonečné boží lásky, snaha o nekonečné dobro a toto vydrželo cca dodnes. Dnes se toto paradigma rozpadá. Příčiny současné celosvětové krize vidí každý někde jinde, ale já ho vidím právě v tom rozpadu tohoto paradigmatu. Nikam nás to nedovedlo, nikdo té nekonečné boží lásky nedosáhl, společnost plnou dobra se také nepodařilo vytvořit. Celá historie je jen dlážděna válkami a utrpením. Jak to, že se za dobu 5000 let, co existuje Desatero, se nepodařilo to přikázání Nezabiješ (a ani Nesesmilníš a Nepokradeš) uvést do praxe? Protože je to špatně.

Koho by to více zajímalo, nechť si přečte moji knihu: Proč Bůh dopouští zlo
https://agenturabyti.cz/knihy/

Tím bych v této diskusi skončil. Mějte se všichni fajn

dum

@Miky72 povedal/-a:

anna8: Když Zlo definujeme, jako "odvrácení se, odklon od Boha" nebo "nesoulad s Bohem", tak podle mě zní přirozeně, že Bůh je čisté pozitivní vědomí, Láska, Pravda, Hojnost, Dobro, Světlo atd.

A kam by se člověk mohl odklonit, když všechno stvořil Bůh? A všechny pojmy: pozitivní vědomí, Láska, Pravda, Hojnost, Dobro, Světlo atd. jsou pořád jenom pojmy ve Stvoření, tedy lidské, nikoli boží. Je vidět, že v naší křesťanské kultuře takové pojetí je hodně rozšířené a nikdo není schopen uvažovat jinak. Třeba si jen na chvilku připustit, že to tak není.

Ta Věčnost, Nekonečnost, Absolutno jsou pro nás velmi abstraktní pojmy - stejně jako nekonečno. Pár matematických příkladů:
∞ + 5 = ∞
∞ - 5 = ∞
∞ + ∞ = ∞
∞/2 = ∞
∞/1000000 = ∞
Neboli to nekonečno se vymyká všem matematickým zákonům. Proto jej nemůžeme popsat pomocí číslic 1,2,3,4,5,6,7,8,9,0. Je to mimo matematické chápání.

Stejně nesmyslné je popisovat Boha jako pozitivní vědomí, Láska, Pravda, Hojnost, Dobro, Světlo atd. ani žádnými jinými lidskými pojmy

@Miky72 povedal/-a:
Ve starém Římě házeli křesťany lvům. Když se Římská říše rozpadla (cca 400 let p. Kr.) hledalo se nové paradigma, nový soubor hodnot a pravidel, podle kterých se bude společnost dále vyvíjet. A tu se oprášilo křesťanství, ustanovili se nové hodnoty - snaha o dosažení nekonečné boží lásky, snaha o nekonečné dobro a toto vydrželo cca dodnes. Dnes se toto paradigma rozpadá. Příčiny současné celosvětové krize vidí každý někde jinde, ale já ho vidím právě v tom rozpadu tohoto paradigmatu. Nikam nás to nedovedlo, nikdo té nekonečné boží lásky nedosáhl, společnost plnou dobra se také nepodařilo vytvořit. Celá historie je jen dlážděna válkami a utrpením. Jak to, že se za dobu 5000 let, co existuje Desatero, se nepodařilo to přikázání Nezabiješ (a ani Nesesmilníš a Nepokradeš) uvést do praxe? Protože je to špatně.

Koho by to více zajímalo, nechť si přečte moji knihu: Proč Bůh dopouští zlo
https://agenturabyti.cz/knihy/

Tím bych v této diskusi skončil. Mějte se všichni fajn

Keď ty vieš definovať lásku napr.k svojmu blízkemu a vieš že sa prejavuješ ako starostlivý,láskavý,empatický,chápavý,dobrý,tolerantný a snažiaci sa blízkeho odstraňovať z kondícií ktoré ubližujú jemu aj iným(drogy,kriminalita,alkohol a.pod)-tak vieš definovať čo láska je.Či nie?Tým pádom vieš definovať aj opačné charakteristiky čo láska nie je.Vieš o prirodzenosti toho čo láska nie je.Ak to ale aktivuješ,odkloníš sa od Lásky a začneš prejavovať skúsenostne aj skutkami tie opačné charakteristiky,tak povahu tej aktivácie ilustruje celá doterajšia história homo sapiens,"dlážděna válkami a utrpením".Kým neprejde proces ilustrácie aktivovaného zla a lží tak to bude trvať.Dlho alebo krátko.Voľba obrátiť sa naspäť k HNR-k Láske,Dobru,Pravde,Hojnosti,Svetlu atď. je len v našich mysliach a voľbách."A kam by se člověk mohl odklonit, když všechno stvořil Bůh?".Nestvoril."Neboli to nekonečno se vymyká všem matematickým zákonům. Proto jej nemůžeme popsat pomocí číslic 1,2,3,4,5,6,7,8,9,0. Je to mimo matematické chápání." Áno.A nielen matematické,aj ľudské.

Ladič

@Chodský Slavníkovec povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:

@Ladič povedal/-a:

@anna8 povedal/-a:
V jiném zdroji se zase uvádí, že existuje čas Chronologický, který platí pouze pro projevy hmoty. Je to čas od vzniku až k rozpadu. A potom je tzv. Kvantový čas, kde existuje minulost, přítomnost i budoucnost současně. Dokonce je toto vše stále živé a může se měnit. Oba tyto časy se protínají v přítomném okamžiku, kdy máme přístup i do kvantového času.

Toto je moje zkušenost kterou jsem výše zde popsal. Osobní. Nic z knížek.

Můžeš popsat, jak se ta osobní zkušenost projevovala? Možná jsem ji také zažil a mně to nedošlo.

Není to náhodoou něco podobného, co popisoval Ivo Wiesner v knize Alchymie a theurgie svatého ohně?
Nazval to připojení do Univerza. Je to nějaké asi myšlenkové pole, kde existuje minulost, přítomnost a budoucnout, člověk zná okamžitě odpověd na svou otázku.
On tvrdil, že tohoto stavu se dá dosahnout mimo jiných výrobou kamene mudrců, při níž se uvolňuje nějaká energie, která působí na vědomí. Proces výroby kamene mudrců je dle něj spojen s takovými rébusy, aby odfilroval osoby s nedostatečnou mravností.
To bylo velice zajímavé tvrzení.

Já od Wiesnera nic nečetl, tak nemohu potvrdit. Opravdu zajímavé. Možná jsi mi dal tip ke čtení.

anna8

@Miky72 povedal/-a:

A kam by se člověk mohl odklonit, když všechno stvořil Bůh?

Člověk je autonomní bytost se svobodou volby, buď jedná v souladu se svou duší, podle svého svědomí, intuice a řídí se svým srdcem. Nebo to dělat nemusí. Pokud náboženství hlásá, že by to tak dělat měl, tak to je na něm to dobré. Ale církve spíš člověka od toho odvádí. Není také ideální očekávat, že nějaké náboženství nám dá univerzální návod. Kterým se navíc málokdo bude řídit. Bůh nestvořil utrpení, války, dal nám možnost tvořit si co uznáme za vhodné. Každý je strůjcem svého osudu a všichni dohromady spoluvytváříme náš svět.

David

Jen tak na okraj, kde je víc boha.

jardob

@Neo povedal/-a:

@jardob povedal/-a:
Aké javy konkrétne si mal na mysli ty, že by sa mohli diať bez času?

Vychadza to z mojho zaujmu a studia vsetkych moznych kvantovych teorii, ktore sa za poslednych 100 rokov objavili. Je toho strasne vela, ale treba si pozriet Heisenbergov princip neurcitosti (nedokazeme zmerat polohu a hybnost castice sucasne). Napr. elektrony podla tohoto principu by mohli byt na mnohych miestach sucasne.

Dalej celkovy moment hybnosti kvantovych objektov (v porovnani s klasickymi) ma akusi zlozku navyse. Ide o vnutorny moment hybnosti, ktory nazyvame spin castice. Jeho hodnota zavisi od typu castice. Vdaka tomu vlastnia kvantove objekty akysi vnutorny rozmer, ktory sa odzrkadluje aj v popise stavu. Okrem priestorovych vlastnosti musime specifikovat aj stav spinu danej castice. Spin sam o sebe nema
ziadnu polohu alebo hybnost. Ide o cisto kvantovu charakteristiku objektu, ktora nema ziadnu klasicku obdobu. Spin si mozeme predstavit, ako nejake otacanie sa castice okolo svojej osi, ale ide iba o analogiu a nic take sa v skutocnosti nedeje. Napr. su dva elektrony, ktore ostavaju v koherencii, vo vlnovej synchronizacii, aj ked ich delia velke vzdialenosti. Ak pride k zmene u jedneho z nich, zmeni sa aj druhy elektron. A to okamzite. Tento jav sa nazyva kvantova previazanost. V koherentnom pare je celkovy spin nulovy, takze ak smeruje spin jedneho takehoto elektronoveho paru nahor, automaticky vieme, ze u druheho smeruje dole. Problem je ten, ze spin castice, pokial ju nemeriame, nesmeruje dole, alebo hore, ale nachadza sa v neurcitom stave, v ktorom ma obidva smery sucasne. Akonahle prevedieme pozorovanie, vlnova funkcia sa zruti a zanecha casticu v urcitom stave.

Meranie kvantoveho systemu nevyhnutne meni jeho stav. Inymi slovami: akykolvek zisk informacie o kvantovom systeme je podmieneny zmenou stavu tohoto systemu a tato zmena je okamzita.

Hranica medzi kvantovym a klasickym svetom. Preco aj na urovni makrosveta, ktory sme schopni priamo vnimat, nepozorujeme kvantove efekty? Akym sposobom a preco sa objekty prestavaju
spravat podla kvantovych zakonov? Kde je hranica medzi kvantovym a klasickym svetom? Ja osobne si myslim (a nielen ja), ze tou hranicou je cas. Tzn., ze v klasickom svete je cas potrebny. Bez neho by to nefungovalo, ale v kvantovom svete nie je, preto sa tam vsetko deje okamzite. Vsetko je to tazko predstavitelne, pretoze my zijeme v klasickom svete.

O týchto javoch som počul. Čo sa týka tej neurčitosti, tá častica sa môže nachádzať na rôznych miestach, ale v určitých hraniciach jej možného výskytu. Napr. môžeš si nakresliť atom so štatistickou 3D mapou možného výskytu elektrónu vodíka v danej chvíli.
Ja v tom vidím práve rozhranie medzi mechanistickým svetom a svetom náhody. Svet miery, je rozmeraný svet, kde sa dá všetko presne vypočítať, predvídať, atď. Ale svet náhody, štatistický svet (kvantový svet) je plne v réžii Boha, kde On je pánom náhody. A pritom ovláda "náhodu" tak, že skupinové javy vždy tvoria tvar gaussovej krivky. Ak na jednom mieste dovolí uskutočniť sa málopravdepodobný dej, inde to kompenzuje, aby sa zákon Gaussa zachoval.

Ten "nulový čas" v kvantovom svete je vlastne pomôckou k tomu, aby určité deje neboli obmedzené rýchlosťou šírenia reakcie (ako je to u častíc a ich obmedzenej rýchlosti pohybu). T.j. Boh musí svoju náhodu šíriť okamžite bez ohľadu na priestor, a pritom sa musia zachovať zákony normálneho štatistického rozdelenia (tiež bez ohľadu na veľkosť priestorov vesmíru).

Z geometrického hľadiska "bod" nemá žiadne rozmery. Je to bezrozmerný útvar (0-D). Čo ak je Boh takýmto bezrozmerným bodom, a všetky ostatné rozmery sú umelo vytvorené v ňom (sám ich tvorí). V útvare, ktorý nemá priestor, by nemal existovať ani čas. Okolo tohto bodu tiež nie je žiadny priestor ani čas. Iba v tomto bode je umelo Stvorený mysľou. T.j. ide o ilúziu časopriestoru. Preto by platilo, že Boh je vo všetkom a všade. A vzdialenosť medzi Bohom a akýmkoľvek bodom Vesmíru je nula metrov a reakčný čas je 0 sekúnd.

jardob

@Miky72 povedal/-a:
@dum: Ako môže byť nenávistný,zlostný,žiarlivý,pomstychtivý atd.

Nenávist, zlost, žárlivost, pomstychtivost atd. jsou vlastnosti Stvoření, nikoli Boha.

@dum: Čo nevedel dopredu čo robí?

Ne nevěděl a neví to ani teď. Proto jsme tu my, lidé, abychom Boha informovali o tom, co stvořil. Bůh chce poznat své Stvoření skrze lidi.

Znie to zaujímavo, ale obávam sa, že takto intelekt nepracuje. Intelekt funguje tak, že sa "učí" od múdrejšieho intelektu (viď DVTR). My ako ľudia sa učíme jedine preto, že inteligencia a jej prejavy sú všade okolo nás. Je ich plná biosféra.
Ak neexistuje nič, len intelekt a hlúposť, tak intelekt nemá ako zmúdrieť, lebo nemá odkiaľ čerpať múdrosť. To je narážka na ateistický Big Bang, kde sa nás snažia presvedčiť, že najprv nebolo nič, len výbuch, a všetko vrátane intelektu vzniklo čistou náhodou z tohto výbuchu. Že prvé znaky intelektu čerpali svoju múdrosť pre rozvoj z hlúpeho chaosu, a že takto rástla múdrosť intelektu vo vesmíre. Ale to nefunguje a ani nemôže. Inteligentné prejavy sú vo vesmíre jedine z toho dôvodu, že sú produktom vyššej inteligencie. Opačne to nefunguje. To jest, ateizmus je metodologický faul.

Ak by Boh tvoril tak, ako to robia ľudia pri lucidnom snívaní, tak by to bola iba nekonečná hra, ale nič v tej hre by hráča neviedlo k zvyšovaniu svojej múdrosti. Mravnosť by ostávala rovnaká, množina používaných objektov a subjektov by ostávala rovnaká. Iné je to, keď je autor hry niekto iný a inteligentnejší. Vtedy sa pozadie hry môže stať "rečou tvorcu" a môže ťa všeličomu naučiť.

Okrem toho by to znamenalo, že Boh neriadi proces svojho tvorenia podľa Plnej funkcie riadenia.

jardob

@Miky72 povedal/-a:
Jak to, že se za dobu 5000 let, co existuje Desatero, se nepodařilo to přikázání Nezabiješ (a ani Nesesmilníš a Nepokradeš) uvést do praxe? Protože je to špatně.

V tomto máš pravdu. Tie hodnoty sú postavené špatne. Vo svete, kde je zlo organizované a treba sa brániť, tam sa občas nedá vyhnúť zabitiu. Napr. v obrannej alebo preventívnej vojne. Ak máš prikázanie nezabiješ a od autority ako Boh, potom to človeka vedie k vnútornému antagonizmu, dileme: Boh kázal nezabíjať, ale ja predsa musím ochrániť seba aj rodinu pred násilníkmi. Musím ochrániť vlasť, zničiť "banderovský pitomnik". Inak zlo zničí mňa.

Riešením na toto je nastoliť inú hodnotu - hodnotu spravodlivosti. Pri nej by ľudia nemali všetky pokyny naservírované ako na tácke (Mojžiš rozkúskoval jediné Božie prikázanie na desať, a zákonníci na 600 podrobných pravidiel). Tu by museli rozmýšľať a dialekticky dospieť ku konsenzu, aká kultúra a aké správanie v spoločnosti je naozaj spravodlivé... do hľadania odpovedí by sa museli zapojiť všetci ľudia.

Miky72

@anna8 povedal/-a: Bůh nestvořil utrpení, války, dal nám možnost tvořit si co uznáme za vhodné.

Anno8, zkuste pochopit, co znamená Jungův pojem "stín".

STÍN

Každý z nás pod pojmem „já“ se vnímá spoustu svých osobních identifikací: Já jsem muž, heterosexuál, vzorný otec rodiny, vědecký pracovník. Jsem pracovitý, sportovec, věřící v Boha, příznivec dobrého vína, zahrádkář, atd. Pokud jsem se takto identifikoval, musel jsem se předtím rozhodnout mezi dvěma možnostmi. Jestliže jsem muž, vyloučil jsem to, že jsem žena. Jestliže jsem heterosexuál, musel jsem vyloučit, že nejsem homosexuál, či jiný „ sexuál“. Z našeho úhlu pohledu pak vznikne vždycky nějaké hodnocení: Já jako muž vnímám, že je správné být heterosexuál a není správné být homosexuál, transsexuál, bisexuál, metrosexuál nebo zkrátka nějaký jiný „úchyl“. Jestliže jsem pracovitý, odmítám lenost, jestliže jsem sportovec, nesnáším „gaučové povaleče“, jestliže věřím v Boha, bojuji proti ateistům, jestliže mám rád dobré víno, provokují mě abstinenti, atd. Dodatečně pak hledám pro toto své subjektivní vidění světa ty správné argumenty a teorie, proč je můj názor správný.
Tady bych chtěl vyzdvihnout již zmíněnou čínskou filosofii a východní náboženství za to, že pochopili polaritu tohoto světa a vyjádřili to principy JANG a JIN. Dalším obrovským přínosem v oblasti psychiky byli pánové Sigmund Freud a jeho „žák“ Carl Gustav Jung. Slovo „žák“ píši schválně do uvozovek, protože Jung byl správný žák. A správný žák předčí svého učitele. Nicméně tito dva pánové se shodli na tom, že principy JANG a JIN fungují i v lidské psychice. Jak už jsem psal v tabulce JANG – JIN v článku Polarita, v lidské psychice tyto póly představují vědomí a nevědomí.
Jestliže se tedy identifikujeme vždy s jen jedním pólem, musíme ten druhý pól odmítnout, potlačit, popřít. A tady přišel Sigmund Freud s termínem „odpadkový koš“. Všechno to, co nechceme prožít, co nechceme objevit, čím nechceme být – toto všechno házíme do tohoto odpadkového koše. Polovinu všech možností musíme už z principu odmítnout, vypudit je ze svého vědomí a tím pádem nasunout do našeho nevědomí (odpadkového koše).
Pokud jsme jeden pól odstranili z našeho zorného pole, nezrušili jsme tím ale jeho přítomnost. Odmítnutý pól přežívá v našem nevědomí, odpadkovém koši. A tady je ten kámen úrazu. My nemáme v našem nevědomí (odpadkovém koši) jako na našem počítači tlačítko „Vysypat koš“. A tak všechny tyto věci, které odmítáme, dále v tomto odpadkovém koši žijí a domáhají se projevu. Chtějí nás učinit celým, protože jedině prožití obou pólů JANG a JIN nás učiní celými, plnými.
Pro pojem odpadkový koš zavedl C. G. Jung svůj pojem „stín“. Je to poněkud mírnější vyjádření téhož a odpovídá více Jungově naturelu. V odpadkovém koši máme tedy všechny skutečnosti, které nevidíme, nechceme vidět nebo odmítáme vidět. Tím pádem si je ani neuvědomujeme. A tady spočívá právě to největší nebezpečí, protože obyčejnému člověku není znám tento princip odpadkového koše (stínu).
Odpadkový koš v našem nevědomí pak způsobí, že všechny naše sebeušlechtilejší záměry skončí pravým opakem. I lidová rčení to vystihla různými pořekadly:
„Cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly.“
„Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán.“
(Ve fyzice je to známo pod pojmem „Zákon akce a reakce“. Pokud působím silou na nějaký předmět, dotyčný předmět působí stejnou silou na mě. Zákon akce a reakce je tedy také jenom polaritní zákon s principy JANG a JIN).
Odmítnuté věci v odpadkovém koši začínají žít svým vlastním životem a začínají nás čím dál více nutit, abychom se jimi zabývali. Začínají bobtnat a domáhají se projevu. Pokud tyto signály nepochopíme, nepřijmeme je, tak máme jistotu, že se ve svém životě budeme zabývat právě těmi skutečnostmi, které ve svém životě nejvíce odmítáme.
Tady jsme dospěli k určité zákonitosti, jíž nemůže nikdo z nás uniknout. Člověk se nejvíc zabývá tím, co odmítá. Přitom se musí odmítaným principem zabývat tak, že jej nakonec prožívá. Odmítáme-li něco, můžeme si být jisti, že se tím budeme celý život zabývat. Podle tohoto zákona hybatel technického pokroku začne techniku nenávidět, milovník přírody skončí v paneláku, z ateisty se stane fanatický věřící a z propagátora zdravé výživy těžce nemocný.
Abychom došli k poznání, musíme žít v polaritě. Druhý pól nám tvoří vnější svět, který se chová jako zrcadlo, v němž vidíme pořád jen sami sebe. V tomto zrcadle vidíme jen náš stín – resp. obsah odpadkového koše. Potkáme třeba nějakého člověka nebo se bavíme s nějakým člověkem a na tom člověku nám vadí nějaká jeho chyba. Můžeme si být jisti, že je to naše chyba. Pokud o někom řekneme, že je třeba lakomec, tak jsme to jistě my, kdo nemá k penězům správný vztah.
Obsah našeho odpadkového koše nám nahání hrůzu. Samozřejmě, vždyť ony odpadky jsou vše, co jsme od sebe odsunuli co nejdál, co nechceme prožívat, co nechceme v sobě vůbec hledat. V odpadkovém koši máme všechno to, o čem jsme přesvědčeni, že je třeba sprovodit ze světa, abychom byli dobří, šťastní a zdraví. Jenže je to právě naopak: Náš odpadkový koš obsahuje všechno to, co nám chybí k dosažení rovnováhy a zdraví.
Obsah odpadkového koše nám způsobuje všechny naše nemoci, dokonce i úrazy. Vyléčení naší nemoci je možné tak, že obsah odpadkového koše vyneseme na světlo, prohlédneme si jej a prožijeme. Tím se obsah odpadkového koše dostává do vědomí, člověk dosáhne rovnováhy a uzdravení. Více o tomto tématu pojednává vynikající kniha Nemoc jako cesta od autorů Dethlefsena a Dahlkeho.

autor: Milan Kučera - ukázka z knihy Proč Bůh dopouští zlo

dum

@Miky72 povedal/-a:
"Jak to, že se za dobu 5000 let, co existuje Desatero, se nepodařilo to přikázání Nezabiješ (a ani Nesesmilníš a Nepokradeš) uvést do praxe? Protože je to špatně."....Pretože také sú voľby zainteresovaných v tejto forme života na zemi.Zlo a lži musia dospieť do bodu"cisár je nahý"kedy sa plne odhalí jeho pravá tvár a už nebude čo ilustrovať a demonštrovať.Niektoré zjavenia či tézy cez svätcov či prorokov sú nasvietením svetla na cestu naspäť k HNR kam by sa malo ľudstvo začať uberať.Ideál....Pred útokmi zla a lží v situácii keď momentálne prevláda na planéte egomyseľ a jej agresívne a chamtivé prejavy je potrebné sa brániť a chrániť.

dum

@Miky72 povedal/-a:

@anna8 povedal/-a: Bůh nestvořil utrpení, války, dal nám možnost tvořit si co uznáme za vhodné.

Anno8, zkuste pochopit, co znamená Jungův pojem "stín".

STÍN

Každý z nás pod pojmem „já“ se vnímá spoustu svých osobních identifikací: Já jsem muž, heterosexuál, vzorný otec rodiny, vědecký pracovník. Jsem pracovitý, sportovec, věřící v Boha, příznivec dobrého vína, zahrádkář, atd. Pokud jsem se takto identifikoval, musel jsem se předtím rozhodnout mezi dvěma možnostmi. Jestliže jsem muž, vyloučil jsem to, že jsem žena. Jestliže jsem heterosexuál, musel jsem vyloučit, že nejsem homosexuál, či jiný „ sexuál“. Z našeho úhlu pohledu pak vznikne vždycky nějaké hodnocení: Já jako muž vnímám, že je správné být heterosexuál a není správné být homosexuál, transsexuál, bisexuál, metrosexuál nebo zkrátka nějaký jiný „úchyl“. Jestliže jsem pracovitý, odmítám lenost, jestliže jsem sportovec, nesnáším „gaučové povaleče“, jestliže věřím v Boha, bojuji proti ateistům, jestliže mám rád dobré víno, provokují mě abstinenti, atd. Dodatečně pak hledám pro toto své subjektivní vidění světa ty správné argumenty a teorie, proč je můj názor správný.
Tady bych chtěl vyzdvihnout již zmíněnou čínskou filosofii a východní náboženství za to, že pochopili polaritu tohoto světa a vyjádřili to principy JANG a JIN. Dalším obrovským přínosem v oblasti psychiky byli pánové Sigmund Freud a jeho „žák“ Carl Gustav Jung. Slovo „žák“ píši schválně do uvozovek, protože Jung byl správný žák. A správný žák předčí svého učitele. Nicméně tito dva pánové se shodli na tom, že principy JANG a JIN fungují i v lidské psychice. Jak už jsem psal v tabulce JANG – JIN v článku Polarita, v lidské psychice tyto póly představují vědomí a nevědomí.
Jestliže se tedy identifikujeme vždy s jen jedním pólem, musíme ten druhý pól odmítnout, potlačit, popřít. A tady přišel Sigmund Freud s termínem „odpadkový koš“. Všechno to, co nechceme prožít, co nechceme objevit, čím nechceme být – toto všechno házíme do tohoto odpadkového koše. Polovinu všech možností musíme už z principu odmítnout, vypudit je ze svého vědomí a tím pádem nasunout do našeho nevědomí (odpadkového koše).
Pokud jsme jeden pól odstranili z našeho zorného pole, nezrušili jsme tím ale jeho přítomnost. Odmítnutý pól přežívá v našem nevědomí, odpadkovém koši. A tady je ten kámen úrazu. My nemáme v našem nevědomí (odpadkovém koši) jako na našem počítači tlačítko „Vysypat koš“. A tak všechny tyto věci, které odmítáme, dále v tomto odpadkovém koši žijí a domáhají se projevu. Chtějí nás učinit celým, protože jedině prožití obou pólů JANG a JIN nás učiní celými, plnými.
Pro pojem odpadkový koš zavedl C. G. Jung svůj pojem „stín“. Je to poněkud mírnější vyjádření téhož a odpovídá více Jungově naturelu. V odpadkovém koši máme tedy všechny skutečnosti, které nevidíme, nechceme vidět nebo odmítáme vidět. Tím pádem si je ani neuvědomujeme. A tady spočívá právě to největší nebezpečí, protože obyčejnému člověku není znám tento princip odpadkového koše (stínu).
Odpadkový koš v našem nevědomí pak způsobí, že všechny naše sebeušlechtilejší záměry skončí pravým opakem. I lidová rčení to vystihla různými pořekadly:
„Cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly.“
„Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán.“
(Ve fyzice je to známo pod pojmem „Zákon akce a reakce“. Pokud působím silou na nějaký předmět, dotyčný předmět působí stejnou silou na mě. Zákon akce a reakce je tedy také jenom polaritní zákon s principy JANG a JIN).
Odmítnuté věci v odpadkovém koši začínají žít svým vlastním životem a začínají nás čím dál více nutit, abychom se jimi zabývali. Začínají bobtnat a domáhají se projevu. Pokud tyto signály nepochopíme, nepřijmeme je, tak máme jistotu, že se ve svém životě budeme zabývat právě těmi skutečnostmi, které ve svém životě nejvíce odmítáme.
Tady jsme dospěli k určité zákonitosti, jíž nemůže nikdo z nás uniknout. Člověk se nejvíc zabývá tím, co odmítá. Přitom se musí odmítaným principem zabývat tak, že jej nakonec prožívá. Odmítáme-li něco, můžeme si být jisti, že se tím budeme celý život zabývat. Podle tohoto zákona hybatel technického pokroku začne techniku nenávidět, milovník přírody skončí v paneláku, z ateisty se stane fanatický věřící a z propagátora zdravé výživy těžce nemocný.
Abychom došli k poznání, musíme žít v polaritě. Druhý pól nám tvoří vnější svět, který se chová jako zrcadlo, v němž vidíme pořád jen sami sebe. V tomto zrcadle vidíme jen náš stín – resp. obsah odpadkového koše. Potkáme třeba nějakého člověka nebo se bavíme s nějakým člověkem a na tom člověku nám vadí nějaká jeho chyba. Můžeme si být jisti, že je to naše chyba. Pokud o někom řekneme, že je třeba lakomec, tak jsme to jistě my, kdo nemá k penězům správný vztah.
Obsah našeho odpadkového koše nám nahání hrůzu. Samozřejmě, vždyť ony odpadky jsou vše, co jsme od sebe odsunuli co nejdál, co nechceme prožívat, co nechceme v sobě vůbec hledat. V odpadkovém koši máme všechno to, o čem jsme přesvědčeni, že je třeba sprovodit ze světa, abychom byli dobří, šťastní a zdraví. Jenže je to právě naopak: Náš odpadkový koš obsahuje všechno to, co nám chybí k dosažení rovnováhy a zdraví.
Obsah odpadkového koše nám způsobuje všechny naše nemoci, dokonce i úrazy. Vyléčení naší nemoci je možné tak, že obsah odpadkového koše vyneseme na světlo, prohlédneme si jej a prožijeme. Tím se obsah odpadkového koše dostává do vědomí, člověk dosáhne rovnováhy a uzdravení. Více o tomto tématu pojednává vynikající kniha Nemoc jako cesta od autorů Dethlefsena a Dahlkeho.

autor: Milan Kučera - ukázka z knihy Proč Bůh dopouští zlo

@Miky72. ďakujeme za ukážku z tvojej knihy ,východné idey Jang Jin a taktiež idey C.G.Junga.Realita skutočnosti môže byť však odlišná.V skúsenostnom procese života na tejto planéte sa prejaví len to čo si zvolíme.Ak si zvolíme fungovať hlavne z mysle vnútornej,pravej kde sú atribúty Boha-ktorého ty považuješ za nevedomého a podľa Jin Jang obsahujúceho"všetko",takže aj zlo a lži v aktívnom skutkovom procese nielen v stave možnosti voľby(veľký rozdiel)-tak takto fungujeme.Ak si zvolíme fungovať z pozície vyfabrikovanej pseudomysle,egomysle ktorá neobsahuje atribúty a charakteristiky Boha ale opačné-tak takto fungujeme.Jin Jang je polaritou na tejto planéte,nie však princíp Boha,t.j.môžu tu fungovať a pôsobia tu aj pozitívne aj negatívne entity,no v tých negatívnych fungujúcich z egomysle je taktiež "malý krúžok"pozitivity v ich pravej mysli a v tých pozitívnych je krúžok negatívnej egomysle.

Rusofil

@Miky72 povedal/-a:

@anna8 povedal/-a: Bůh nestvořil utrpení, války, dal nám možnost tvořit si co uznáme za vhodné.

Anno8, zkuste pochopit, co znamená Jungův pojem "stín".

STÍN

Každý z nás pod pojmem „já“ se vnímá spoustu svých osobních identifikací: Já jsem muž, heterosexuál, vzorný otec rodiny, vědecký pracovník. Jsem pracovitý, sportovec, věřící v Boha, příznivec dobrého vína, zahrádkář, atd. Pokud jsem se takto identifikoval, musel jsem se předtím rozhodnout mezi dvěma možnostmi. Jestliže jsem muž, vyloučil jsem to, že jsem žena. Jestliže jsem heterosexuál, musel jsem vyloučit, že nejsem homosexuál, či jiný „ sexuál“. Z našeho úhlu pohledu pak vznikne vždycky nějaké hodnocení: Já jako muž vnímám, že je správné být heterosexuál a není správné být homosexuál, transsexuál, bisexuál, metrosexuál nebo zkrátka nějaký jiný „úchyl“. Jestliže jsem pracovitý, odmítám lenost, jestliže jsem sportovec, nesnáším „gaučové povaleče“, jestliže věřím v Boha, bojuji proti ateistům, jestliže mám rád dobré víno, provokují mě abstinenti, atd. **Dodatečně pak hledám pro toto své subjektivní vidění světa ty správné argumenty a teorie, proč je můj názor správný. **

Blud, nic dodatečně nehledám.

Tady bych chtěl vyzdvihnout již zmíněnou čínskou filosofii a východní náboženství za to, že pochopili polaritu tohoto světa a vyjádřili to principy JANG a JIN. Dalším obrovským přínosem v oblasti psychiky byli pánové Sigmund Freud a jeho „žák“ Carl Gustav Jung. Slovo „žák“ píši schválně do uvozovek, protože Jung byl správný žák. A správný žák předčí svého učitele. Nicméně tito dva pánové se shodli na tom, že principy JANG a JIN fungují i v lidské psychice. Jak už jsem psal v tabulce JANG – JIN v článku Polarita, v lidské psychice tyto póly představují vědomí a nevědomí.

Oba dva označeni, psychopaté, loutky GP. S jejich pomocí, to GP dotáhl, tam, kde jsme.

Jestliže se tedy identifikujeme vždy s jen jedním pólem, musíme ten druhý pól odmítnout, potlačit, popřít. A tady přišel Sigmund Freud s termínem „odpadkový koš“. Všechno to, co nechceme prožít, co nechceme objevit, čím nechceme být – toto všechno házíme do tohoto odpadkového koše. **Polovinu všech možností musíme už z principu odmítnout, vypudit je ze svého vědomí a tím pádem nasunout do našeho nevědomí **(odpadkového koše).

Nic nemusíme, musíme jen zemřít. Být v harmonii s Bohem, neznamená něco potlačovat, odmítat, popírat. Stačí se chovat tak, jak chceme, aby se ostatní chovali k nám. V těch traktátech se nic nepíše o radost, lásce a tvoření. A když, tak zase jen ve zvráceném smyslu. Tam, kde se civilizace ocitla je i zásluhou zmíněných pánů. V lidské koncepci nejsou potřeba žádné blázince, protože lidé se stávají blázny právě z podmínek žití v nelidské koncepci.

Pokud jsme jeden pól odstranili z našeho zorného pole, nezrušili jsme tím ale jeho přítomnost. Odmítnutý pól přežívá v našem nevědomí, odpadkovém koši. A tady je ten kámen úrazu. My nemáme v našem nevědomí (odpadkovém koši) jako na našem počítači tlačítko „Vysypat koš“. **A tak všechny tyto věci, které odmítáme, dále v tomto odpadkovém koši žijí a domáhají se projevu. Chtějí nás učinit celým, **protože jedině prožití obou pólů JANG a JIN nás učiní celými, plnými.

Další blud. Podporou těchto bludů se omlouvají vraždy a další trestní činy.

Pro pojem odpadkový koš zavedl C. G. Jung svůj pojem „stín“. Je to poněkud mírnější vyjádření téhož a odpovídá více Jungově naturelu.

Obyčejný člověk se takovými blbostmi nezabývá, ale tvoří! Rodinu, vztahy, zahradu...

Odpadkový koš v našem nevědomí pak způsobí, že všechny naše sebeušlechtilejší záměry skončí pravým opakem.

Další blbost. Toto může vyslovit jen člověk, který si neumí poradit se svým životem, a hledá pro to omluvu.

„Cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly.“
„Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán.“

Obě přísloví jsou nepochopena ve své podstatě. A sice, konat pro dobro ostatních, až když je člověk o to svým protějškem požádán a nedělat dobrosera bez požádání. Na to máme také přísloví, chtěl jsem co nejlépe a dopadlo to jako vždy.

** (Ve fyzice je to známo pod pojmem „Zákon akce a reakce“.** Pokud působím silou na nějaký předmět, dotyčný předmět působí stejnou silou na mě. Zákon akce a reakce je tedy také jenom polaritní zákon s principy JANG a JIN).

Ve fyzice možná, v lidské společnosti nikoliv. Dokonce nereakce převažuje. Na akci mnozí nereagují vůbec a i kdyby měli reagovat, nechají problém raději vyhnít, a nebo nechají věci jen tak plynout.

Odmítnuté věci v odpadkovém koši začínají žít svým vlastním životem a začínají nás čím dál více nutit, abychom se jimi zabývali. Začínají bobtnat a domáhají se projevu. Pokud tyto signály nepochopíme, nepřijmeme je, tak máme jistotu, že se ve svém životě budeme zabývat právě těmi skutečnostmi, které ve svém životě nejvíce odmítáme.

Vůbec to neplatí. Stačí použít techniku spáleného mostu.

**Tady jsme dospěli k určité zákonitosti, jíž nemůže nikdo z nás uniknout. Člověk se nejvíc zabývá tím, co odmítá. **Přitom se musí odmítaným principem zabývat tak, že jej nakonec prožívá. Odmítáme-li něco, můžeme si být jisti, že se tím budeme celý život zabývat. Podle tohoto zákona hybatel technického pokroku začne techniku nenávidět, milovník přírody skončí v paneláku, z ateisty se stane fanatický věřící a z propagátora zdravé výživy těžce nemocný.

Vůbec ne, z nesprávných předpokladů, se dospělo k nesprávným závěrům.

Abychom došli k poznání, musíme žít v polaritě. Druhý pól nám tvoří vnější svět, který se chová jako zrcadlo, v němž vidíme pořád jen sami sebe. V tomto zrcadle vidíme jen náš stín – resp. obsah odpadkového koše. Potkáme třeba nějakého člověka nebo se bavíme s nějakým člověkem a na tom člověku nám vadí nějaká jeho chyba. Můžeme si být jisti, že je to naše chyba. **Pokud o někom řekneme, že je třeba lakomec, tak jsme to jistě my, kdo nemá k penězům **správný vztah.

Nic nemusíme, musíme jen zemřít. Pokud mi na někom něco vadí, přijmu to jako součást toho člověka a beru ho takového, jaký je. Pokud mi na něm vadí něco tak moc, že bych ho chtěl předělávat, přestanu se s ním stýkat. O správnosti vztahu k něčemu se nedá mluvit do té doby, dokud tu správnost vztahu nedefinujeme.

Obsah našeho odpadkového koše nám nahání hrůzu. Samozřejmě, vždyť ony odpadky jsou vše, co jsme od sebe odsunuli co nejdál, co nechceme prožívat, co nechceme v sobě vůbec hledat. V odpadkovém koši máme všechno to, o čem jsme přesvědčeni, že je třeba sprovodit ze světa, abychom byli dobří, šťastní a zdraví. Jenže je to právě naopak: Náš odpadkový koš obsahuje všechno to, co nám chybí k dosažení rovnováhy a zdraví.

Vážně? Já jsem dobrý, šťastný a zdravý. Žádné odpadky mě nestraší.

Obsah odpadkového koše nám způsobuje všechny naše nemoci, dokonce i úrazy. Vyléčení naší nemoci je možné tak, že obsah odpadkového koše vyneseme na světlo, prohlédneme si jej a prožijeme. Tím se obsah odpadkového koše dostává do vědomí, člověk dosáhne rovnováhy a uzdravení. Více o tomto tématu pojednává vynikající kniha Nemoc jako cesta od autorů Dethlefsena a Dahlkeho.

Nemusím nikoho zabíjet, ani nijak jinak prožít odpadky, abych byl v životě spokojen. Vážně ne. Stačí se obklopit lidmi, které miluji.

autor: Milan Kučera - ukázka z knihy Proč Bůh dopouští zlo

Chybí důkaz autorova tvrzení, že Bůh dopouští zlo. Já tvrdím, že nedopouští. Tvrdím to také bez důkazu.

Miky72

Rusofil Tue 7 Jun 07:59 upravené Tue 7 Jun 08:39

(Mrazík:) "Ivánku, nic jsi nepochopil."

Rusofil

@Miky72 povedal/-a:
Rusofil Tue 7 Jun 07:59 upravené Tue 7 Jun 08:39

(Mrazík:) "Ivánku, nic jsi nepochopil."

Zřejmě ne. Ivánek je se svým životem spokojen. Žádné plné koše odpadků jej netrápí. Každý má život takový, jaký si ho udělá.

David

Žádné plné koše odpadků jej netrápí. A nakonec našel lidství......

dum

"ďakujeme za ukážku z tvojej knihy ,východné idey Jang Jin a taktiež idey C.G.Junga.Realita skutočnosti môže byť však odlišná."Napriek tomu že nesúhlasím s poňatím prirodzenosti Boha viacerými náboženstvami,filozofiami,filozofmi,Ladičovým panenteizmom či Mikym72 atd.,tak úplne všetky idey napr.Junga neodmietam.C. G. Jung napr.dokázal prvý postulovať existenciu niektorých úrovní
vnútornej mysle.A keďže ja oddeľujem a rozlišujem ľudskú myseľ na pravú myseľ a antagonistickú nepravú(falošnú) egomyseľ tak s ideou úrovní mysle sčasti súvzťažím,či už bol poskok gp alebo nie."Chybí důkaz autorova tvrzení, že Bůh odpouští zlo. Já tvrdím, že neodpouští."Z morálno-mravno-etického hľadiska je aktivácia negatívneho stavu neospravedlniteľná a neodpustiteľná.Dovolená bola a aj jej uvedenie do dočasného skúsenostného procesu kvôli poznaniu,poučeniam a slobode voľby výberu.

anna8

@Miky72 povedal/-a:

Anno8, zkuste pochopit, co znamená Jungův pojem "stín".

STÍN

Každý z nás pod pojmem „já“ se vnímá spoustu svých osobních identifikací: Já jsem muž, heterosexuál, vzorný otec rodiny, vědecký pracovník. Jsem pracovitý, sportovec, věřící v Boha, příznivec dobrého vína, zahrádkář, atd. Pokud jsem se takto identifikoval, musel jsem se předtím rozhodnout mezi dvěma možnostmi. Jestliže jsem muž, vyloučil jsem to, že jsem žena. Jestliže jsem heterosexuál, musel jsem vyloučit, že nejsem homosexuál, či jiný „ sexuál“. Z našeho úhlu pohledu pak vznikne vždycky nějaké hodnocení: Já jako muž vnímám, že je správné být heterosexuál a není správné být homosexuál, transsexuál, bisexuál, metrosexuál nebo zkrátka nějaký jiný „úchyl“. Jestliže jsem pracovitý, odmítám lenost, jestliže jsem sportovec, nesnáším „gaučové povaleče“, jestliže věřím v Boha, bojuji proti ateistům, jestliže mám rád dobré víno, provokují mě abstinenti, atd. Dodatečně pak hledám pro toto své subjektivní vidění světa ty správné argumenty a teorie, proč je můj názor správný.

Díky za ukázku. S tímhle pojetím stínu už jsem se setkala a nesouhlasím s ním. Do určité míry je to pravda pro věci, které potlačujeme. Ale vysvětlení proč se tak děje je to, že "kam směřujeme naši pozornost, to roste". Když něčemu pozornost nevěnujeme, tak nás to nebude pronásledovat. Nevěnovat pozornost a potlačovat je rozdíl, když něco potlačujeme tak tomu věnujeme negativní pozornost a bude to narůstat. Svět je tak rozmanitý a my nemůžeme do sebe integrovat všechnu jeho různorodost, a už vůbec ne všechno zlo světa. My si můžeme jen vybírat čemu dáváme přednost a naučit se přijímat, že i všechno ostatní má právo na existenci.

Když mi na někom druhém něco vadí, tak to nemusí být vůbec tím, že já mám to samé v sobě a nechci si to přiznat. Když někomu vadí některé negativní věci, tak to může také znamenat, že třeba v minulosti ohledně toho zažil nějakou křivdu, nespravedlnost, nebo že přehnaně kritizuje druhé a zaměřuje se převážně na to, co se mu nelíbí.

Může to značit že někdo zažil v minulosti, nebo dětství nějaké trauma, cítil nějaký nedostatek a nemůže se s tím srovnat. Proto má tento problém v mysli stále aktivní a musí se tím zabývat. V psychologii k tomu myslím využívají pojem Stínu a práce s ním. Ale tady záleží hodně na tom jak to "psycholog uchopí a jak chápe ty jemné niance. V podstatě souhlasím s tím, že je dobré vynést svoje skryté problémy a strachy na povrch, podívat se na ně a přiznat si je. Ale nemyslím si, že je správná cesta integrovat svoje temné stránky tím, že budeme všechno negativní znovu prožívat, hrabat se v odpadcích, setrvávat v tom a očekávat, že je to cesta k přijetí sebe sama. Důležité je najít příčinu, a tou je skoro vždy, že člověk dostatečně nemiluje sám sebe, myslí si že je špatný, nezaslouží si lásku a hojnost. Důležité je pracovat na sobě a odstranit toto negativní přesvědčení, začít budovat v sobě lásku k sobě a vytvářet si láskyplný vztah k druhým lidem.

Atom

Úplne všetky idey napr.Junga neodmietam.C. G. Jung napr.dokázal prvý postulovať existenciu niektorých
úrovní vnútornej mysle.

Dle mých informací Jung neměl tvořivou mysl, byl to pouze vykradač starobylých indických systémů. Jeden příklad za všechny slovo "ego", to napáchalo nesmírné škody. Lidé se navzájem obviňuji, že mají nesprávné ego, např. moc velké - metrologicky neuchopitelný pojem, nahrávka psychickým trockistům. Přitom máme metrologicky průkazný jednoduchý a praktický systém ctností a nectností. Stačí říci jsi lakomý nebo sobecký a hned každý ví o co jde, že svoje degradační potřeby uspokojuje na úkor druhých. Pyšný, rozmazlený, nenažraný apod., každá základní psychická vada má v jazyce svůj zřetelně daný termín. Celé ta hra okolo ega nebo revitalizace zla (pedofil je odsuzován ne proto, že je to nectnost, ale protože já jsem si jako-by vybral být přirozený a proto odsuzuji pedofily jako protipól - jenže přirozenost je daná Bohem, tu si bytost nevybírá, nedovolte tomu uvěřit, přirozenost se žije). Všechny tyhle "sofistikované" systémy mají společný cíl ospravedlnit před mladou nezkoušenou bytostí vše-dovolování.

Ještě k egu vykradeno z pojmu "ekaghata", které je součástí praktického pojmové aparátu na soustředění ve smyslu uchopení předmětu myslí a udržení pozornosti na něm. Budhovo "správné soustředění" je užitečný pojem, je to naladění mysli, které se uplatní při kvalitním řízení, "správné soustředění" zažijete například při vědomém řízení auta
(časté řízení vytvoří automat, stalo se mi, že jsem při řízení myšlenkami utekl a přemýšlel o kde čem a najednou jsem po jízdě si ani nevybavil, jak a kudy jsem dojel do cíle, od té doby si dávám pozor na "správné soustředěni" a vždy držím pozornost pouze u řízení auta).

dum

"ego"......čo sa týka pojmu,významu,charakteristík,povahy tak to už sa preberalo aj na starej vode.Čo sa týka termínu "egomyseľ"používam ho len preto lebo je ľuďmi skôr uchopiteľné a známejšie.Okrem toho používam pojmy vyfabrikovaná myseľ,falošná myseľ,nepravá myseľ,negatívna myseľ,pseudomyseľ-ktoré osobne používam radšej a vlastne obsahujú všetky opačné charakteristiky pravej vnútornej mysle v ktorej sú pozitívne atribúty HNR.

Ladič

@dum povedal/-a:
Ladičovým panenteizmom

Neber si mě takto do úst a nespojuj mě s panentheismem. Já nejsem žádný vyslanec této filosofie. Asi jsi zapomněl jak to začalo:

@Ladič povedal/-a:
@jardob, super. To je velmi podobné mým poznatkům, respektive mým hovorům s NÍM. Jen dodám... Je ještě jeden duchovní směr odvozený od pantheismu. Panentheismus. Narozdíl od pantheismu který hlásá "příroda je Bůh", tak panentheismus říká "příroda včetně nás, čili svět, je v Bohu". No a to je ono že.

@jardob povedal/-a:
To vyzerá byť ešte presnejšie vyjadrenie...

A tím to končí. Jen jsem přidal informaci pro doplnění. To Ty ses toho chytil a začal to rozmazávat. A já ti zprvu ani na to nechtěl reagovat ale tys mě opakovaně žádal o reakci. Tak jsem začal sem také psát. To je celé.

dum

@Ladič povedal/-a:

@dum povedal/-a:
Ladičovým panenteizmom

Neber si mě takto do úst a nespojuj mě s panentheismem. Já nejsem žádný vyslanec této filosofie. Asi jsi zapomněl jak to začalo:

@Ladič povedal/-a:
@jardob, super. To je velmi podobné mým poznatkům, respektive mým hovorům s NÍM. Jen dodám... Je ještě jeden duchovní směr odvozený od pantheismu. Panentheismus. Narozdíl od pantheismu který hlásá "příroda je Bůh", tak panentheismus říká "příroda včetně nás, čili svět, je v Bohu". No a to je ono že.

@jardob povedal/-a:
To vyzerá byť ešte presnejšie vyjadrenie...

A tím to končí. Jen jsem přidal informaci pro doplnění. To Ty ses toho chytil a začal to rozmazávat. A já ti zprvu ani na to nechtěl reagovat ale tys mě opakovaně žádal o reakci. Tak jsem začal sem také psát. To je celé.

Priblížili sme si tú filozofiu aspoň trocha detailnejšie,neber to osobne,vďaka.Na druhej strane,keby si aj bol zástanca či"vyslanec":)No a?Každý z nás tu v niečo verí,možno niečo aj vie,zažil,nejaký názor či filozofiu,náboženstvo,tézu zastáva,snaží obhájiť i nájsť prieniky či už s KSB alebo spoločné ak nejaké sú alebo keď nie sú tak skonfrontovať idey.Hľadanie Pravdy a Poznania.Diskusia,dišputa je o tom.Nič v zlom @Ladič.

Ladič

@dum povedal/-a:
Priblížili sme si tú filozofiu aspoň trocha detailnejšie,neber to osobne,vďaka. Nič v zlom @Ladič.

Já ji nepřibližoval a Ty také ne. V tom cos o tom napsal měl prsty čert. Panentheismus se zlem a dobrem nezabývá. A pokud ano, tak ve vztahu k stvořenému světu a ne ve vztahu k bohu. Je to v postatě dnešní kvantová fyzika z duchovního úhlu pohledu. Vlastně má hodně společného s pojetím absolutna od Herma Trismegista. Tuším, že je to starořecká inspirace Hermovo zákony absolutna.

A samozřejmě. Nic ve zlém. Odpouším Ti. Ale již to nedělej. Vytváří se tím egregor "Ladič - ten panentheista" a já nechci abych po čase na síti na to narazil. Byla by to lež. I v tomto má prsty čert a všichni by si to měli uvědomovat. Řečené slovo je již energie nesoucí informaci a kvantově ovlivní celé informační pole. Magie.